Vyšší provozní teplota– průchodem elektrického proudu a vznikajícím odporem v některých spotřebičích vzniká tepelná energie. Výjimkou není ani osvětlovací technika a typickým příkladem je vláknová žárovka, známá již téměř půl druhého století. K zahřívání v průběhu svícení dochází i u kompaktních zářivek, a dokonce i u LED diod. Jejich ohřev je však nepatrný ve srovnání právě se zmiňovanými žárovkami, zde se totiž přeměňuje elektrická energie přímo na světlo mnohem efektivnějším způsobem. Jeden příklad za všechny: Žárovka s wolframovým vláknem o příkonu 60 W vyzařuje světelný tok přibližně 600 lumen. Stejný světelný tok však vyzařuje i LED diodová žárovka, která však k tomu potřebuje pouze 8 W elektrické energie.
Světelný tok– technologie výkonných čipů pro polovodičovou osvětlovací techniku je dnes již na takové úrovni, že ji lze bezpečně využít jako náhradu výkonných zdrojů halogenidových a sodíkových výbojek. Přitom ještě před několika lety nebyly sodíkové výbojky v tomto směru překonány. Světelný tok je tak vysoký, že s nimi lze operovat v oblasti veřejného osvětlení, osvětlování sportovišť a historických památek nebo moderních budov. Důležitou roli v tomto směru hrají kromě výkonu i teplota chromatičnosti a index podání barev.
Barva světla reflektorů– zejména v souvislosti s osvětlováním fasád památkových objektů se objevuje polemika nad vhodnou barvou světla. Nejde však o barvu samotných diod, které mohou vytvářet syté odstíny barev od červené přes žlutou, zelenou až k modré. Jde o bílé světlo v různých modifikacích, které vytváří dojem tepla a útulnosti, nebo naopak chladné výraznosti. Tam, kde chceme docílit co nejvěrohodnějšího zobrazení budovy, volíme u LED halogenů chladnou barvu denního bílého světla o teplotě chromatičnosti vyšší než 5000 K. Naopak důraz na rustikální styl, zvýraznění kamenných staveb, majestátnost středověkých renesančních fasád, arkýřů, gotických kleneb, portálů, tympanonů a průčelí, tam bychom měli raději sáhnout po teplém odstínu s teplotou nižší než 3300 K.